Pražský hrad - výtah od arch. Josipa Plečnika

Jože Plečnik, v Česku známý spíše jako Josip Plečnik, (narozen 23. ledna 1872 v Lublani – 7. ledna 1957 tamtéž) byl slovinský architekt a urbanista, který svou prací ve 20. a 30. letech 20. století pro československou prezidentskou kancelář významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu. V prezidentu Masarykovi našel Plečnik oddaného klienta.

Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostává na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci, kde studoval truhlařinu a příbuzné obory. Zde se dostává do kontaktu se studenty stavitelství. Naučí se od nich tolik, že ho profesor Leopold Theyer přijal jako kresliče do svého ateliéru.

Nečekaná smrt otce zapříčinila to, že se z Jože Plečnika nestal truhlář, ale světoznámý architekt. Matka se starším bratrem se shodli na tom, že na převzetí otcovy dílny je ještě příliš mladý.

V roce 1892 odjíždí do Vídně, kde dva roky pracuje v továrně na nábytek. Byla to pro něj dobrá, i když velmi tvrdá škola a sám na toto období svého života vzpomínal jen velice nerad a málo.

Koncem roku 1920 byl jmenován profesorem architektury na nově založené universitě v Lublani.

K nejvýznamnějším dílům tohoto otce postmoderny z generace Jana Kotěry, Josefa Hoffmanna a Adolfa Loose, patří projekty pro Pražský hrad (rekonstrukce prvního a třetího nádvoří, úprava jižních zahrad), kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech (1928–32), Langerova vila (1901) ve Vídni, Zacherlův palác (1905), Kašna Karla Boromejského (1906).

Popis výtahu

Osobní prezidentský výtah je návrhem architekta světového významu Josipa Plečnika, který výraznou měrou ovlivnil moderní podobu Pražského hradu, jako sídla hlavy demokratického státu.

Výtah je součástí prezidentského schodiště, umístěného mezi příčným křídlem paláce a kaplí. Kabina má tvar válce a pohybuje se ve výtahové zděné šachtě oválného tvaru. Velký vnitřní průměr kabiny 200 cm působí impozantně a umožňuje dopravu více osob bez omezení vnitřním prostorem.

Kabina je vyrobena z teakového dřeva, které je opatřeno několika vrstvami transparentního a leštěného laku. Vnitřní prostor kabiny je prosvětlován kabinovými a šachetními dveřmi, a dále také velkými šachtovými okny. Půdorys kabiny je členěn na čtyři segmentové díly, z nichž jeden je nahrazen posuvnými kabinovými dveřmi. Spojení segmentů je uvnitř kabiny kryto čtyřmi stylizovanými dórskými sloupy z dřevěného masivu. Vstup kabiny je osazen původními ručními, stranou posuvnými dveřmi z teakového dřeva. Dveřní křídla kopírují kruhový půdorys kabiny a křídla jsou částečně prosklená ohýbaným sklem. Obě křídla jsou při manipulaci spojena původním řetězovým mechanismem, který je umístěn v dutém stropu kabiny. Interiér kabiny je vybaven novými ovládacími tlačítky v provedení mosaz.

Kolem oválné šachty se vine z patra do patra dvouramenné mramorové schodiště s podestami. Schodiště je obezděno pohledovým lícovým zdivem.

Výtah byl společností Triplex zmodernizován v rove 2007 a princip technologie pohonu byl ponechán v původním architektonickém záměru, jako trakční lanový pohon s umístěním pohonu pod výtahovou šachtou. Strojovna výtahu je tedy také oválná a je atypicky umístěná pod spodní stanicí, pod prohlubní výtahové šachty. Dále je provedeno převedení osy lan kladkami přes kladkovnu, která je umístěná v oválné místnosti nad výtahovou šachtou.

Nové šachetní dveře byly v roce 2006 navrženy arch. Davidem Prudíkem jako maximálně prosklené; dveřní rámy, kliky a čepy jsou provedeny v leštěné lakované mosazi. Do rámů dveří byly zakomponovány a implantovány nové elektrické dveřní uzávěry, ovládané tlačítkovými přivolávači. Nové komponenty a technická provedení reflektují současné bezpečnostní standardy a požadavky na vhodné materiálové provedení.